Alchymie lásky
Dlouho jsem přemýšlel, jak uchopit článek o alchymii lásky, aby byl zřejmý rozdíl mezi zamilovaností, o které nechci psát, a skutečnou trvalou láskou, která se roky nosí v srdci. A protože jsem přišel do styku s mnoha podobami lásky, tak snad bude mé sdělení relevantní a přínosné.
Že v srdci nosím lásku, jsem poznal podle slz. Byly jiné, nebolely a přinášely hřejivý pocit uvědomění a poznání.
Někdo si může myslet, že to byly slzy radosti, ale zaručeně mohu říct, že v době, kdy se uvolnily, jsem moc radosti neprožíval.
A jak k tomu došlo?
Asi jako každý jsem se zahleděl. Do dívky, se ví.
Vše začalo být jiné, otevřely se dveře do nových světů.
Začal jsem vnímat věci a dění kolem jinak. Symbolicky.
Měsíc v úplňku na obloze byl najednou blíž, měl jinou barvu, překrytí obláčky mraků mělo pokaždé jiný tvar a svůj smysl, jiné vidění, jiné procítění.
Probudilo se ve mně smyslové a mimosmyslové vnímání.
Slova se stala hrou a tok času jsem si nastavoval podle aktuálních potřeb.
Vznikaly časové kapsy.
Jaký byl průběh na druhé straně této srdeční mince lité pojivem neviditelné senzitivní nitě, z přirozených důvodů ukrytých tajemství nemohu říct.
Snad jen, co ona sama sdílela a mně sdělila.
Stejně to ale zůstává dále nesdělitelným předivem a jen mezi námi, což potvrdí každý, kdo si alchymickým stavem prošel nebo prochází.
Jde totiž o záležitosti a stavy neběžné, nadpozemské, vědecky a rozumovým uvažováním nepopsatelné, které ovšem fungují, dávají smysl a s odstupem času jsou pro prožívající pochopitelné a uchopitelné.
A o tomto je v podstatě alchymie lásky.
O tom, jak lásku uchopíme, když k nám přijde.
Sebeláska je jedna věc. Skutečná trvalá láska je o prožití ve dvou.
Skutečná trvalá láska je o prožití ve dvou, protože ve dvou se umocňuje.
A protože i krátký čas prožití lásky ve dvou dává lásce nekonečnost, neb její čistota zůstává v srdci, navzdory okolnostem, navzdory všemu a všem.
A o tom poté bývají slzy lásky, které jsou jiné, hřejivé, uvolňující.
A ať jsi muž nebo žena, neměj obavy a pokud takové slzy k tobě přijdou, smáčej klín druhé straně své srdeční mince, co to dá.
Až totiž přijde čas, je to jediná relevantní mince přes řeku věků.
A než nastane tento čas, odměnou ti bude dar darů. Něco moc pěkného a jen tvého, co ti nikdo nikdy nemůže vzít.
Láska tolikrát skloňovaná, ale jen ty budeš vědět, znát, jak vypadá, ta skutečná, opravdová, trvalá.
A jenom ty pak poznáš pohledem do očí druhých, kdo jakou lásku žije, prožil, prožívá, komu můžeš kus lásky darovat, kde nemá smysl věnovat svůj čas, kde svojí přítomností zahřát, kde je to marný, kam se vrátit, vracet, až do doby, kdy přijde čas a tvé oči střetnou pár očí a dojde naplnění, kdy dvě alchymie lásky stvoří nový svět, svět zhmotněných snů.
