Láska má mnoho podob. Nejčistší a vrcholnou formou je láska bezpodmínečná a láska platonická.
Že má láska mnoho podob, zjistila už řada z nás. Ne každý, ale tyto podoby lásky poznal nebo zažil. Snad nejvíce se tápe v čistých podobách lásky.. v lásce platonické.. v lásce bezpodmínečné..
Rád bych ponechal stranou ostatní podoby lásky a podíval se detailněji na lásku platonickou a lásku bezpodmínečnou a na jejich rozdíly.
Jedním z výrazných rozdílů je nezaměnitelnost ve skutečnosti, že bezpodmínečná láska buď v člověku je nebo není, což se sebou nese fakt přirozenosti odosobnění od ega. Pozor, nikoli potlačení ega.
Bezpodmínečnou láskou jsou známy altruisti, děti, lidé vyrovnaní neprojevující v běžném dění života ego. Přirozenou schopnost bezpodmínečné lásky jsem též zaznamenal u lidí s epilepsií.
Kdežto platonická láska může mít více forem, kde navíc může být patrná složka ega osobnosti. Někdy může být složka ega i žádoucí.
Můžeme platonicky milovat, můžeme být pro někoho platonickou láskou. Můžeme mít více platonických vztahů.
Bezpodmínečnou láskou milujeme všechny a všechno. Celý život, včetně sebe.
Platonická láska směruje k jednomu, nebo vícero, cíli.
Bezpodmínečná láska i láska platonická jsou tvůrčí. Jsou tvůrčí mezi subjektem i objektem lásky a navenek. Láska spojená s egem toto neumí. Láska spojená s egem neumí být tvůrčí navenek, a někdy neumí být tvůrčí ani směrem ke svému objektu. Někdy, bohužel, neumí být tvůrčí ani sama k sobě.
Pokud jsme objektem platonické lásky, znamená to, že k nám někdo chová mimořádné city, váží si nás, miluje, neboť danému člověku něco dáváme na nehmotné úrovni. Může jít o fantazie, víru, naději, pocity, emoce, vědění, případně cokoli jiného. Subjekt lásky k nám chová city, které nám může i nemusí dát najevo.
Vědět, že jsme objektem platonické lásky je něco moc hezkého a naplňujícího.
Pokud k někomu chováme platonickou lásku, značí to, že v sobě nalézáme hluboké city, přičemž jsme v souladu se svojí rozumovou složkou. Platonická láska vzniká povětšinou tam, kde je dána nepřekročitelná překážka. Ať věková, společenská, nebo překážka v podobě spojení lásky našeho objektu k jinému člověku.
Platonická láska v nás otevírá humánně uměleckým směrem.
Platonická láska může a nemusí zaniknout fyzickým projevem lásky.
Bezpodmínečná láska fyzický projev nevylučuje.
A jak poznám, které lásky a v jaké míře jsem schopen, jsem schopna?
Jednoduše. Existuje jednoduchý test na odhalení vnitřního ukrytí lásky v nás. Postačí se od srdce zamyslet nad tím, jak by jsme se rozhodli, co bychom učinili, pokud by jsme měli více než jedno dítě a ony za námi ve stejnou chvíli přišly se stejnou potřebou ukonejšení..
V odpovědi najdeme naši vnitřní podstatu.
A jak poznám, jsem-li schopen, jsem-li schopna dojít bezpodmínečnosti lásky?
Předně je třeba si uvědomit, že jde o dlouhodobější proces založený na odosobnění ega. Volba potlačení ega nikam nepovede. Konvertuji-li tedy do prostředí mimo moji sourodou životní osu, bezpodmínečnosti lásky zřejmě nedosáhnu. Nahlédnout do takzvané kuchyně a nechat na sobě prožít bezpodmínečnost lásky nám naopak dovolí vyhodnotit naše možnosti a obtížnost cesty k jejímu dosažení a ponechá volbu v našem rozhodování. Můžeme tedy ochutnat ovoce, ale nesmíme jej trhat. Ani na nás, ani na objektu, který nám umožní dostat kus bezpodmínečnosti lásky. Ať při rozhovoru, masáži, sdílení zkušeností, radách, milování..
